Příběh Ladislava o odvykání kouření cigaret | OdvykaniKoureni.cz

0

Kouřit jsem přestal ze dne na den, bez pomoci lékařů i podpůrné léčby. Podařilo se mi to hned napoprvé, nikdy předtím jsem to nezkoušel. Dnes mě je pětašedesát, s cigaretami jsem definitivně skoncoval před více než deseti lety. Je to už dlouho, uteklo to…

Kouřit jsem začal jako všichni – z „blbosti“. Na vysoké škole.  S mým spolužákem a nejlepším kamarádem jsme si přivydělávali na výstavišti a jako pozornost jsme tehdy dostali karton vzácných amerických cigaret. Bylo nám  líto někomu je dát nebo vyhodit, což byla chyba.

Od té doby jsme oba začali kouřit pravidelně, i když kamarád později přestal. Já jsem si rád zapálil zejména při práci u psacího stroje nebo ve společnosti. O víkendech nebo dovolených jsem naopak na cigarety neměl příliš chuť, raději jsem se zabavil s dětmi, jezdili jsme hodně na výlety a v autě jsem nikdy nekouřil.  Za celý kuřácký život jsem neměl žádné zdravotní problémy, nekašlal jsem, nezadýchával se.

Jednoho dne, při cestě z práce, jsem zkolaboval v tramvaji. Byl jsem zcela bezmocný, najednou jsem se nemohl hýbat a bylo mi hrozně zle. Lidé mi pomohli ven a zavolali rychlou  záchrannou službu. Po vyšetření verdikt lékařů zněl: neléčená cukrovka. Nepřekvapilo mě to, v naší rodině se s nemocí potýkalo víc příbuzných včetně mé maminky. Musel jsem si ihned začít píchat inzulín. Lékař mi řekl, že by bylo dobré přestat kouřit, ale ani on, ani já jsme tomu v tom okamžiku moc nevěřili.V nemocnici jsem strávil čtrnáct dní a nekouřil jsem tam, protože mi připadalo potupné chodit v županu na dvůr. Když jsem se vrátil domů, zařekl jsem se, že si už nezapálím. Chuť na cigaretu jsem měl, byla ale zvládnutelná. Vydržel jsem. Už proto, že jsem svým kolapsem v MHD tak strašně vyděsil své nejbližší.

[ zpět ]