Diskuzní fórum – karin – Odvykání kouření

0
Rate this post

Věřím Karin že jsi tyto stránky objevila, a já tě vítám!!

13.07.2007 10:00 | zdenka

Ahoj Zdenko.
Jmenuji se Vlaďka a na tebe jsem narazila na stránkách,kde píše Karin.Jsem tam pod Čulibrkem.1.5.2007 jsem s kouřením sekla.1měsíc jsem měla fyzické projevy.Třes rukou,motala se mi hlava a měla jsem i problém s koordinací.Ne stále,ale když to přišlo,točil se mi celý svět.Musela jsem chodit do práce(barmanka),vždy jsem to rozchodila,ale dnes vím,že jsem byla zralá na neschopenku.Po měsíci to nějak ustalo,ale začali psychycké problémy.Stres tam byl do začátku,ale co jsem pociťovala druhý měsíc bylo neskutečné.Kdybych to nezažila,někdo mi to vyprávět,nevěřím mu.Začala jsem zapomínat věci,jako dala jsem synovi peníze na výlet?Jak se jmenuje tento herec?Nebo se mi něco zdálo a já nevěděla,jestli to byla skutečnost či sen.Dostala jsem se do úzkostných stavů nebo co to bylo.Sama uprostřed světa,někam mě to nekouření háže a já nevím kam.Po dvou měsících mi nejbližší lidičky včetně šéfa říkali,ať si radši zapálím,že to není se mnou možné.Tato ztráta podpory(do té doby mi moc fandili),byla tečka.Zapálila jsem si.Hlava se mi motala po cigáru,mohla mi prasknout,přesto jsem se nějak rozkouřila.Je to 2týdny,co si pokuřuju.Po úzkosti nic nezbylo a život se vrátil do starých kolejí.A právě.DO STARÝCH KOLEJÍ.Oni jsou spokojení,ale já ne.Došlo mi,že bez cizí pomoci to prostě nezvládnu.20let kouření.Posledních 10let 30-40denně.Poslední 4roky boje ,kdy letos poprvé,jsem vydržela 2měsíce nekouřit.Už jen pro ty šílené stavy,co jsem musela bez prášků či žvýkaček zvládnout,nechci stále kouřit.Dnes jsem četla tvé doporučení na champix.V pondělí jdu k lékaři,proberu to s ním,tak doufám,že mi pomůže.Teď se tam bohužel nedostanu.Děkuji ti moc za tip.Myslela jsem si,jak to sama zvládnu,ale bohužel,je čas si přiznat,že je to nad mé síly.Teď se jen nerozkouřit.Cítím,jak by to bylo snadné dostat se na svůj počet.Trochu se bojím,co ty prášky se mnou udělají,ale jistě vím,že to,co mám za sebou,horší to být už nemůže.Jen jsem se nikde nedočetla ,jak si ty prášky rozumí s pivkem.Je léto a čeká mě dovolená,tak bych ráda něco nepokazila ještě víc.Mohla by jsi mi odpovědět?Děkuji ti moc.

16.07.2007 10:55 | Vlaďka

Ahoj, Vladko! ja už opravdu ty špatné a nepříjemné pocity vlastně už nemám, bohužel ale chut na cigaretu trvá, to nazapírám, ale je to asi i díky tomu champixu ZVLADATELNÉ!!! tak neboj se toho, a nyní kuř jak jsi byla zvyklá, ono tak 9 až 10 den užívání toho léku se dostaví opravdu taková zvláštní nechut k té cigaretě, no a to bude pro tebe aby jsi si sama řekla : tento den je den D: A VYDRŽET BEZ TÉ CIGARETY A VĚŘ PRO MĚ TO BYLO TĚŽKÝ MOC, JA BEZ TOHO LEKU BYCH TO ASI NEUSTÁLA, NO A NYNÍ JIŽ DRUHÝ TÝDEN nekouřím a to mám cigarety pořád na očích, nezkoušela jsem jak by mě nyní cígo chutnalo, nechci už v životě kouřit, muj muž prodělává rakovinu plic a věř že je to utrpení, tak já do toho šla i když to není levné ale když jsem si spočítala co jsem dala za frkačky, tak už vlastně šetřím. Musím se držet s jídlem tak více piji tekutiny. ale váhu pokud se spravím budu řešit až z toho kouření budu definitivně venku. tak seměj a správně se rozhodni a dávej o sobě vědět pa pa!!!!!

16.07.2007 14:58 | zdenka Ahoj Vlaďko, jen chci vyjádřit souhlas se Zdenkou, a říct ti že jsem měl stejné problémy jako ty. Kouřil sem 20 let a to 30 denně, a u piva i víc jak 40. Několik neůspěšných pokusů se žvýkačkami a náplastmi nebylo na nic.Tady sem se dozvěděl o champixu a tak sem ho zkusil a on funguje!!!!!!Dnes je to už 23 dní co jsem bez cigaret aje to fajn!!! A nějaký to pivko champixu navadí, to mám vyzkoušeno.Takže moje rada zní ,neboj se toho

a zkus champix, stojí jako cigarety, asi 900 kč, na 14 dní. Já sem si taky nedovedl představit život bez cigaret, jak budu pít pivo a kafe?? A ejhle , díky champixu to jde!! Když budeš chtít něco vědět,klidně sem napiš, jen nás tu dost co ti rádi poradí. Zatím ahoj a drž se. Zdraví Martin

16.07.2007 19:33 | Martin

Ahoj Zdenko a Martine.
Děkuji vám za odpovědi.Dali jste mi naději.Jestli nekouření s champixem bude jen o čtvrtinu snadnější,než to,co mám za sebou,vidím světélko na konci tunelu.Mám pocit,že vám dlužím povědět o mé cestě “za svobodou”.A třeba to pomůže i někomu jinému.4roky pokusů a omylů.Studu,že to zase nevyšlo.Před sebou a nejbližšími.Ale jen do té chvíle,než mi došlo,že tak vlastně sbírám zkušenosti a poznávám se.Každý nový pokus mě postrčil o krůček dopředu a s tím i větší důvěra v sebe.13hodin byl ale maximum,co jsem vydržela.No tak si jednu dám,to mě nezabije.Zabilo.Rychle jsem pochopila,že nejsem člověk,který se umí ovládat.Za chvíli jsem byla na ještě větším počtu,než-li před tím.Tak jsem letos skončila na 30-40denně.Už to pro mě bylo neúnosné.Bolest v krku,věčný kašel,hlavně po ránu,když jsem nevěděla,jestli se pozvracím nebo p……..Takže mi bylo jasné,že nesmím ani jednu.Mé čtyřleté krůčky byli:vydržet doma bez krabičky,jít nakoupit a koupit manželovi,ale sobě ne,pít kafe bez “ní”,atd…Asi to zní jednoduše,ale pro mě to byli věci,zaměstnávající mě nejvíc v životě.Věděla jsem,že jsem udělala chybu,když jsem vždy přestala kouřit v tom,že jsem na to nikoho neupozornila(aby se mi nesmáli,když zase prohraju) a když si všimli,jen jsem řekla,že momentálně nekouřím a ať to neřeší,když si zapálím.Teď to od začátku bylo nějak jiné.V dubnu mám narozky,všem jsem oznámila ,že můj den D je 1.5.2007.Lásky čas.Nesmáli se,protože mě mají rádi,ale nevěřili mi.Bylo mi to kupodivu jedno,po všech mých zklamáních na to měli právo.Bylo mi to jedno,protože mi konečně došlo,že to dělám jen pro sebe.A sebe neoblafnu.Ani nechci.Bylo mi jedno,že za pár dní už nebudu kouřit.Nebála jsem se té představy,JÁ to tak chtěla.A vúbec jsem neřešila,že čas se mi krátí.Asi můj klid přesvědčil moji kamarádku Marušku,protože se ke mně 1.5.2007 přidala.Sešli jsme se,já si dala pivko,ona víno.Vypočítávali jsme ty výhody,co nás čekají.Vykouřili u toho krabku máček.Bylo 20.00hodin,když jsme společně dokouřili a šli se na zítra,první den bez přísunu nikotinu,vyspat.Fakt jsme se těšili,jaké to bude.Jsme obě beranky,tak máme rády překvapení a očekávání neznámého.Ráno jsem vstala a vynechala wc.Bez “ní” se stejně ne……Ranní kafčo-O.K,to už umím.Pak do sprchy,tam jsem nikdy nekouřila,čeho se bát.Do práce to bylo horší(sport bar),ale odměnila jsem se permanentkou do posilovny.Všude kuřáci,já nic necítila.Nevadilo mi,že kouří,vždyť je to tak jak chci já.Maruška přišla a líčili jsme si,jak se cítíme.Napadlo mě,že jako kuřačky jsme se tak nenasmáli.Pomalu jsme si udělali nové rituálky.Ráno do ní SMS,něco jako podpora vzájemná.Ono to fakt uklidňuje,když jeden ví,že druhý trpí podobně.Na této bázi fungují i tyto stránky,za což děkuji Bohu,že to někoho napadlo.Vždyť i my dvě zde hledali své odpovědi.Pak přišel pro mě 4.den.Musela jsem být v práci.Začala jsem se třást,že jsem se musela držet baru.Host po mě něco chtěl a já nebyla schopna pochopit,co?Nenalila jsem panáka,jak se mi klepali ruce.Fakt jsem se bála.Volala jsem na protikuřáckou linku,ale o víkendu nepracují.To mě rozesmálo.Smála jsem se a tekly mi slzy.Rozchodila jsem to.Pak jsem sem tam začala nečekaně vrávorat.7.den to gradovalo.Měla jsem svoji taktiku.TTPAP. Znamenala:tiše,trpělivě počkat,až to přejde.Vždycky to přešlo.To mě uklidňovalo.Jen druhý den se mi zamotala hlava a já se praštila o futra do čela.Měla jsem je oteklé.ale musela jsem do práce.Byl svátek 8.5.Bylo mi špatně od žaludku,točila se mi hlava a blbě jsem viděla.Měli o mě strach.Nemáš otřes mozku?A já nevěděla,vždyť takhle blbě mi bylo i před tím.Nejhorší to bylo ráno.Otok stekl do úrovně nosu a očí.Vypadala jsem jako mongol,modrej.Moje ego nebylo.A stále jsem tolik chtěla kouřit.Na ten den nezapomenu nikdy.Seděla jsem na balkoně,držela se židličky,řvala jako malá a v hlavě mi stále znělo:nééé,já si nezapálím.A zase to přešlo.Monokly jsem měla skoro měsíc,ale jak ustupovali,sklidnili se mi ruce,ustalo motání…fyzické projevy absťáku.Byla jsem na sebe tak pyšná.Ale tu dobu začala na moji žádost kouřit Maruška.Je léčená bulimička a tak celou dobu brala léky,aby neměla strach,že přibere.Úplně se jí změnila osobnost,byla mimo realitu.Když to rozhodilo mě,co pak musela prožívat ona?A tak dalšíSMS po ránu byli,že ona 3dny bez prášků,44dní bez šluka.V ten nejhorší čas mě pomohla,teď to bylo jen na mě.Pochopila jsem,že jsem nikdy nevěděla,co to je BÝT ZÁVISLÁ NA NIKOTINU.Přes průsery ke hvězdám.Díky těm stavům mi došlo,co je to za svinstvo.Jenže ten měsíc vypětí se odrazil v mé psychice.Byla jsem stále jakoby našlápnutá,stále jsem čekala co zase přijde.Okolí co mě dříve fandilo,najednou chtělo,ať zase kouřím,že to nejsem já.Jak jsem jim mohla proboha vysvětlit,že po tom všem teprve nechci.Jak mohli pochopit,že jsem celá vystrašená,neboť jsem sama ty změny cítila.Jak mohli vědět,jak se cítím?Najednou mi chyběl někdo,kdo se cítí jako já.Věří mi,že to tak je.Povídá si o tom semnou a směje se semnou tomu utrpení.Protože nesmát se tomu,tak nevím.Pak přišel den,kdy jsem si zapálila,abych zjistila,v čem jako jsem jiná.No a plíživě to přišlo.Najednou klid na duši a napětí zmizelo.Cítila jsem se jako být od nekouření na dovolené.A přitom jsem věděla,že je vše špatně.A tak jsem dnes tady.Jistě chápete,proč to nemohu vzdát a v pondělí si JDU PRO CHAMPIX.A jako vždy,udělala jsem další krůček.Jelikož jsem nevěděla,že závislost je až takhle závislá,myslela jsem si,že to zmáknu bez pomoci.Že ta podpůrná léčba je jen prodloužení utrpení.A tak jsem si přichystala to největší zklamání.1měsíc od cíle,jak všichni mluví o 3nejhorších,tak ten 1měsíc mi chyběl.Tolik práce a nic.Vlastně ne nic.Pochopila jsem,že sama to nezvládnu.Takže,co je víc?????Vám oběma moc děkuju,hlavně tobě Zdeni,protože jsi se oběvila za 5minut 12.Jak se říká”Když je žák připraven,učitel přijde.”A mimochodem,taky mám vymalováno,skříně vyklizené…doma voňavé,nový obývák.To je najednou času,když cigára nezdržují.Mějte se fajn a já se jistě ozvu.

17.07.2007 13:22 | Vlaďka(Čulibrk)

ahojVladko! jdi do toho znova, stojí to za to, držím ti palce. ahoj

17.07.2007 18:56 | někdo neznámý

tak,tak, skoč do toho rovnýma nohama a neboj Vlaďko, dole tě čekáme my a pomůžem ti. Mě tady taky ostatní pomohly. Tak si nech napsat predpis a šupej do lékárny pro champix.

17.07.2007 19:20 | Martin

Ahoj všichni a děkuju.Už jsem se byla včera zeptat v lékárně(jsem z malého městečka ze Šumavy),jestli o tom něco ví a dnes mi poskytnou informace.

18.07.2007 10:30 | Vlaďka

Vladko, když se podíváš zde níže na příspěvky tak tam uvádím i ty kody na recept, je to nové tak zatím i je problém než se to více rozšíří, ahoj

18.07.2007 14:29 | zdenka

AHOJ ZDENI.
Vše jsem si již pročetla,ale i tak děkuji za tip.Neboj,já se jen tak nevzdám.Vžydcky jsem si razila heslo:Všechno jde,ale musí se chtít.A já slovo “nejde” skoro neznám.Tak se mějte zatim všichni pěkně a brzy ahoj.

19.07.2007 12:50 | Vlaďka